Komando dívčích blogů opět útočí...

5. září 2010 v 17:52 | Lit |  Rýpavá Lit

...a Lit si nemohla tuhle skvělou příležitost nechat ujít. Reakce na rozhovor s blogerkami LadyVanilkou a Teres-Xeinou.

Je to jako začarovaný kruh. Řekněte svůj názor a je z vás "rasista". Zastaňte se jich a dělejte tak rasisty z těch ostatních. Tak na jakou stranu se přidáte?
Problém není v dívčím komandu ani v jeho naivitě, se kterou útočí na autorský klub. Problém je v těch, kteří děvčatům nedokázali uspokojivě odpovědět na jejich zvídavé: ,,PROČ?" Kdyby někdo rázně a bez obalu vysvětlil nepochopení mezi oběma stranami, nikdo by se nemusel zabývat utrápenými a diskriminovanými děvčátky a "hájit jejich práva". Tedy jak bych (se vší citlivostí mně samozřejmou) odpověděla na jejich otázky já?

 

Filmové okénko

29. srpna 2010 v 14:24 | Lit |  Filmové postřehy
Ponořená do vzpomínek na úžasný dvoutýdenní divadelní seminář se momentálně utápím u počítače, kde si sepisuji materiály k učení na vysokou školu. Ano, jsem si vědoma toho, že jsou stále prázdniny a že opravdu není normální využívat posledních pár dní ke šprtání. Kopněte mě do zadku!
Abych se vrátila k těm úžasným dnům divadelní práce: poprvé za dobu, kdy se o prázdninách této akce zúčastňuji, jsem zažila pořádné flákando-grando. Aneb: ,,...představení nějak uděláme, teď jdem čumět na film." Pustili jsme si jich asi deset, já jsem překonala spánek jen u čtyř. Tak tedy jejich minirecenze:


Červencová četba

12. srpna 2010 v 19:52 | Lit |  Knihy
...aneb takové malé recenze na pár knížek, které jsem přelouskala za měsíc červenec. Nečekejte desítky titulů, na to jsem byla dost líná:o)
 


Shrek: Zvonec a (doufejme) konec

7. srpna 2010 v 19:43 | Lit |  Filmové postřehy
www.cz-warez.com
Abych začala tak nějak optimisticky: poprvé jsem byla na 3D filmu a z efektů jsem byla unešená!!! Přesněji řečeno, z efektů nějaké ukázky na film o super-japonském-týpkovi. U Shreka jsem je nějak nepostřehla. Nu což...

Vůbec jsem neměla ponětí, co bych k tomuto filmu napsala. Neurazil, neoslnil. To je snad jediný komentář, který mě napadá. Oproti prvému a (zvlášť) druhému dílu, které se pro mě staly klasikami v historii animovaných filmů, byl tento díl zbytečným počinem, takovým: ,,No tak teda jo, nějakou tečku tomu dáme..." Od tvůrců bych však čekala závěrečnou třešničku v trochu jiném podání...

Komerční popové hvězdy neumí zpívat? Ale prosím vás...!

30. července 2010 v 17:29 | Lit |  Můj pohled
Tento článek je jen taková malá prázdninová vsuvka, s prázdninami vlastně nemající nic společného, absolutně neplánovaný, pouze spontánně reagující na jiný článek.

Cinestar to zdupal...

1. července 2010 v 12:10 | Lit |  Filmové postřehy
tristantoh.blogspot.com
Předposlední školní den se ředitelka našeho ústavu rozhodla nadělit nám kino. Natěšení jsme se nahrnuli do sálu, abychom shlédli oscarový snímek Smrt čeká všude. Jaké to bylo překvapení, když Cinestar spustil film bez jakýchkoliv reklam (ne, vážně, tohle se mi ještě nikdy nestalo. Krabice popcornu díky tomu zůstala ještě plná!!!) Naneštěstí film už tak parádní nebyl. Fakt, že nám k němu nepustili titulky, se ještě dal unést. Po prvních třech minutách však na plátně místo pohledných sexy vojáků blikala modrá obrazovka s nápisem LG a upozorněním: ,,Vložte disk." Poté najel opět film, nato zase ono varování, film, varování, film, varování...konec. Sečteno podtrženo - pět minut filmu, zjištění, že něco nepracuje tak, jak má, popcorn v čudu.
Po půl hodině vyběhla nervózní panička na podpatkách s oznámením, že DVD je pokažené (jaké to překvapení!) a že nám pustí Prince z Persie. Malí haranti se začali radovat, profesorky skandovaly, že chtějí Kukyho, a ti nejrozumnější chtěli vrátit peníze a odebrat se do hospod. Peršan to vyhrál.

Zvedněme své líné zadky...

26. června 2010 v 18:24 | Lit |  Můj pohled
©Lit
...a pomáhejme. V současnosti ovládla lenost naše (moderní dobou zdegenerované) mozečky. Než poslat pár kaček na dobrou věc, to si radši koupíme supr trupr tričko v Kenvelu, novou rtěnku, či modrá elemka.
Sama takto hřeším též, proto nechci být moralistka a přemlouvat vás, aby jste rozbili prasátko s našetřenými penězi na kolo a urgentně je věnovali prvnímu bezdomovci, kterého potkáte. Ráda bych však zmínila pár výborných věcí, které vás budou stát pakatel (někdy jen trochu času) a pomohou víc, než si dovedete představit.


Rádoby jazzmanka...

23. června 2010 v 16:35 | Lit |  hudba
Lit©
Jakožto nadšenec jazzové hudby jsem se nedávno pustila do bluesové improvizace. Ve svých naivních představách jsem doufala, že to "půjde tak nějak samo" a za pár dnů se už budu moci předvádět před kamarády s frajerskou improvizací (černý klobouk, cigárko v koutku, nožku přes nožku...prostě jazzová bohyně.) Dřív, než jsem však zahrála pár taktíků (rozumějte: když jsem zjistila, že NEJSEM schopná zahrát ani pár taktíků), přišel pád z růžového obláčku a tvrdý náraz. Jako dvojrozměrná, frustrovaná placka jsem se poníženě dobelhala k počítači a rozhodla se učit od profesionálů, kteří díky své nekonečné dobrotě (a pravděpodobně ze soucitu k nám lamám) natočili videa s lekcemi jazzové hudby.

Tímto bych jim chtěla projevit velký dík a snad jejich obětavost bude k něčemu platná.

Jazzovou improvizaci považuji za vrchol klavírního (a jakéhokoliv instrumentálního) umu. Ať si kdo chce říká co chce, ani geniální provedení Mozarta mě tak nenadchne. Jazz je možností, jak otevřít sebe samého, pojmout skladby trochu jinak a na sto různých způsobů, jazz není jen pastva pro uši, ale i pro oči...není nic lepšího, než sedět v pátek večer v klubu při bílém víně a sledovat fantastické preludování saxofonu, basy a piana.
A to je důvod, proč chci to kouzlo ovládat taky! Chce to talent (ten snad mám) a taky hodně dřiny (holt, budu muset přemoci svou neskonalou lenost.)

Ale už umím improvizovat v céduru. Aspoň nějaký pokrok...:o)

(Muddy Waters - You Can't Lose What You Ain't Never Had)
  

Není Čapek jako Čapek...

21. června 2010 v 15:43 | Lit |  Knihy
Vždycky je mi hrozně líto spisovatelů, kteří z jakéhokoliv důvodů upadli do kategorie "neznámí," popřípadě "zapomenuti," ač by jejich díla mohla předčít i kdovíjaké velikány, které naši češtináři vyzdvihují do nebe a div jim nenasazují svatozáře.
A já se před časem rozhodla jednomu takovému "chudákovi" dát šanci. Josefu Čapkovi. Jistě vás napadne, že on to přeci není takový chuděra a že je docela známý. No, jen mi vy, chytrolíni, vyjmenujte alespoň jedno jeho literární dílo, na kterém by nespolupracoval se svým mladším bráchou Karlem (Pejsek a kočička se nepočítá. To by bylo moc snadné...)

Kofolomilové/Kofolofilové POZOR!!!

16. června 2010 v 15:45 | Lit |  Fotografie - komentáře
Když mi jednoho dne zatemnila mozek přemíra cocacolových bublinek (nemluvně o tom čurbesu v žadluku), rozhodla jsem se ten americký "zázrak" vyměnit za jinou alternativu.
A tu na obzoru povstala jedinečná Kofola se zlatou svatozáří...
Od té doby na ni nedám dopustit, a proto těžce nesu, když ji někteří lidé opomíjejí, či dokonce zavrhují. S faktem, že Kofola nikdy nebude hrdě zařazena mezi české státní symboly, jsem se jakž takž smířila. Ale že není k dostání v některých stravovacích a napájecích zařízeních (rozumějte - hospody) mě opravdu vytáčí. Naposledy mi tepala žilka v oku při návštěvě jedné pražské hospody. Tu drzost jsem si prostě musela vyfotit...
©Lit
Tak si teda trhněte nohou!!!

Další články


Kam dál