Má láska, aneb jak jsem se vrátila do dob raného dětství

9. února 2009 v 15:15 | Lit |  Knihy
Znáte ten pocit, když se prokousáváte knihou se zdlouhavými dějovými pasážemi, které vás absolutně nebaví? Když máte sto chutí se na čtení vyprdnout, zaklapnout knihu a nikdy neotevřít? Přesto vydržíte číst do konce a pak se dostaví onen pocit lítosti, že všechno dobrodružství končí a vy se musíte s hlavními hrdiny rozloučit...
Já mám dokonce éru podobných knížek přesně pojmenovanou. Vernovská éra, aneb období, kdy jsem nadávala na několikastránkové pojednání o rozdílu mezi reflektorem a refraktorem, na složité fyzikální výpočty, teorie o výrobě svíček a podobně. Ale po přečtení celé knihy jsem stejně sáhla po další "vernovce." Zas a znovu. Jules Verne, toť srdeční záležitost mých raných čtenářských let.

Jak jsem se k němu vlastně dostala? Zcela jednoduše. Zhruba ve čtvrté třídě základní školy si mí spolužáci vyprávěli o naprosto suprovým filmu, který neviděl snad jen blbec. Po pečlivém průzkumu ve třídě chlapci zjistili, že jediným blbcem jsem já (nebo spíš jedinou odvážnou, která se to rozhodla přiznat.) ,,Tys neviděla Vynález zkázy? Seš trapná, fakt jako..." A tak jsem se rozhodla chlapce trumfnout s tím, že si přečtu originál. A skutečně, prodrala jsem se celým příběhem a přestože si ti burani našli nový objekt svého zájmu a Vynález zkázy je už absolutně nezajímal, já našla svou osudovou lásku.

Následující léta pro mě byla jen ve znamení této vědecko-fantastické literatury. Nutno
podotknout, že učitelka z mé vášně nebyla příliš nadšená, a já se jí s odstupem let ani nedivím. Vidět můj čtenářský deník popsaný díly Julesa Verna (každé knize jsem věnovala aspoň pět stránek) a Babičku Boženy Němcové v tom nejzapadlejším koutě deníčku (té patřily asi tři řádky) nebylo pro oko češtináře (libujícím si v národní literatuře) nic příjemným. Nakonec jsem přece jen musela pod jejím těžkým nátlakem od Verna ustoupit a přiklonit se k ,,hodnotnější četbě." (No neměli byste chuť za tato slova vystřelit učitelku na oběžnou dráhu?) Verna tak nahradil Tolstoj, Čapek, Shakespeare, Erben a jiní chlapíci, jejichž jména se skví v doporučené četbě, a Verne pro mě zůstal jen minulostí těch krásných let, kdy jsem prožívala dobrodružství kapitána Granta, stála jsem u zrodu Ocelového města a byla jsem svědkem vystřelení dělového projektilu na Měsíc.

A světe div se, před čtrnácti dny v knihovně jsem náhodou prošla kolem poličky vyhrazené speciálně Julesovi Vernovi. V mém oku se zaleskla slzička a pod nátlakem emocí a vzpomínek jsem si domů odnesla hned tři knihy. Zhruba před patnácti minutami jsem dočetla první z nich, Tajuplný ostrov. Číst toto dílko bylo jako vrátit se o osm let zpátky na první stupeň, kdy pro mě neexistoval jiný autor, než Jules Verne. A co dodat na závěr? Snad jen přání, aby těch volných chvil, kdy se budu moci vrátit časem nazpátek, bylo více.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pawja aneb AfroGirl Pawja aneb AfroGirl | Web | 9. února 2009 v 16:29 | Reagovat

Takový pocit z knih já mám taky, nejsou to šak Verneovky ale fantasmagorické románky, ale když se člověk začte, pocit je to nádherný

2 Tomáš Tomáš | Web | 9. února 2009 v 17:16 | Reagovat

Od Verna jsem četl téměř vše co vyšlo, takže jsem rád že si na něj ještě někdo vzpomene. Dnešní mládež má totiž (bohužel) nové hrdiny zcela jiného druhu. Verne je klasik:)

3 Neros Neros | Web | 9. února 2009 v 17:19 | Reagovat

ach, Jules Verne! Taky bych si mohl něco přečíst, jsou to tak staré vzpomínky ještě z doby, kdy se moji spolužáci divili, že nečtu jen komixy, protože je v nich málo písmenek....

4 miriela miriela | Web | 9. února 2009 v 18:36 | Reagovat

tak práve tomuto pánu autorovi som zas ja na chuť neprišla, poznám však jeho príbehy aj som ich dosť čítala a tiež sa mi ťažko lúčilo s postavami ako sa mne stáva takmer pri každej knihe, ale dobrovoľne sama od seba som po ňom nikdy nesiahla, lebo ako si spomínala, na tie technické pasáže som sa ja jednoducho trpezlivosť nemala, milšie sú mi dokonca aj zdĺhavé opisy prírody lebo to aspoň chápem a dokážem si predstaviť, ale tá fyzika... ach, jaj, moja smrť :D ale ten príjemný pocit nostalgie, čo ťa pri tej poličke v knižnici chytil, si viem predstaviť, nič nie je príjemnejšie než sa aspoň v myšlienkach vrátiť do dávnych bezstarostných čias :)

5 Titany Titany | Web | 10. února 2009 v 1:14 | Reagovat

Ó, nádherný layout! *slintá*

Určitě se ještě vrátím, ale ne v tuhle nekřesťanskou hodinu.

Ten layout je perfektní, aww!

6 jeans jeans | Web | 10. února 2009 v 13:10 | Reagovat

Zdaleka všechno tedy přečtené nemám, to se přiznám. Ale nějakou jsem taky přelouskala.

7 neti neti | Web | 10. února 2009 v 14:50 | Reagovat

más moc fajn blog :) ... dala som ti hlas na blog.cz

8 ježibaba ježibaba | E-mail | Web | 10. února 2009 v 14:51 | Reagovat

od Verna jsem toho dost četla...nevim kdy, asi v páté třídě...možná i v 6. .....mě se to líbilo:)

9 Rádi čtete? Rádi čtete? | 10. února 2009 v 15:26 | Reagovat

Stahujte si celé knihy na http://3bcb5df7.linkbucks.com (možnost volby překlau či originálu)

10 Arty Arty | Web | 10. února 2009 v 15:44 | Reagovat

Od Verna (nebo jak se to sklonuje) jsem toho jak menší přečetla spoustu....pořád mě dostává. Úžasný knížky.

11 Neros Neros | E-mail | Web | 10. února 2009 v 21:51 | Reagovat

teď chvíle otravování mimo téma...

Lit, chtěl bych znát Tvůj názor na moje povídky. Napiš kamkoli- na můj mail, do komentáře, sem do do komentářů, kam budeš chtít. Jen mne zajímá Tvůj názor. Snad se odhodláš :)

12 TeSSiiii TeSSiiii | Web | 12. února 2009 v 16:29 | Reagovat

supr....laska..no.:D

13 Jitka Jitka | Web | 13. února 2009 v 17:49 | Reagovat

Verneovkama jsme si snad prošli všichni. Četla jsem je ráda.Ne vždy však byly na pultech knihkupectví samozřejmostí. Nevím kam napsat něco k aktuálnímu výběru hudby a tak to dám sem. Skvělý výběr. Poslechla jsem si to s gustem. Díky.

14 Elisabeth Elisabeth | Web | 13. února 2009 v 22:25 | Reagovat

Jsem taky náruživá čtenářka, alespoň si to myslím, ale k Julesu Vernovi jsem se ještě nedostala. Klasika mi uniká. Čtu téměř vše, co mi přijde pod ruku a zdá se být čtivé. Už vím, co mi příjde pod ruku příště:o)

15 Hope Hope | E-mail | Web | 14. února 2009 v 11:14 | Reagovat

Jj. Tajuplnej ostrov. Četla jsem ho na horách. Bohužel, jsem ho nějak nedočetla. Snad jindy, až bude víc času. Chtěla bych tě poprosit o přečtení a zhodnocení mých povídek. Moc mě zajímá tvůj názor na ně.. máš zajímavej blog a zajímavý názory. Tak, jako ty miluješ češtinu, tak já miluju biologii. A dotává mě, když přítelkyně mýho bratránka dělí zvířata na "teplý" a "studený", když slepici řadí mezi bezobratlý, protože "jako typickej pták to přece neni", tak jí, chudince, radši sebere páteř... Nebo když se dozví, že zvíře, který má uhodnout žije v Africe a zeptá se, jestli má kapsičku... A bratránek jí řekne, že vačnatci v Africe nežijou a ona kouká, jak kdyby pojem vačnatci nikdy neslyšela... A tak jako já miluju bižuly, tak moje kámoška zas miluje hudebku.. V mp3ce má operu... ale to je jedno.. Prostě jen, že každý má rád něco jinýho a je to moc dobře... Tak jestli chceš, tak si prosím ty povídky přečti. Byla bych ti moc vděčná. ale to jsem i teď, za tvůj blog.... Pa

16 vrlqujgdtre vrlqujgdtre | E-mail | Web | 24. května 2009 v 0:31 | Reagovat

fhM3tV  <a href="http://kbcyqzutjjwf.com/">kbcyqzutjjwf</a>, [url=http://yjpbtxdzzsym.com/]yjpbtxdzzsym[/url], [link=http://xncwgjueymib.com/]xncwgjueymib[/link], http://jtobjcvukfhh.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama