Nečíst!

21. února 2009 v 12:41 | Lit |  Knihy
...a jestli číst budete, pak si nestěžujte. Já vás varovala. Samozřejmě tím nemyslím následující článek. Ten si přečtěte. Povinně!

Za svůj život jsem přečetla celkem dost knih (ne tak mnoho, abych je mohla počítat ve stovkách, ale dost na to, abych měla jakýsi literární přehled:P) a o 99 procentech z nich se mohu vyjádřit, že rozhodně nebyly ztrátou času. Buď jsem člověk, kterému se líbí všechno, nebo mám prostě jen šťastnou ruku.

Ale přeci jen existuje pár knih, které mě buď nudily, vyvolávaly ve mně znechucení, nebo mě pořádně namíchly. Důvodem, proč jsem začala psát tento článek, bylo přečtení knihy, která je druhým případem. Z regálu sci-fi oddělení jsem si ji vybrala proto, že jsem si chtěla přečíst nějaký zajímavý vědecko-fantastický román. Mým spolužákem mi byl doporučen Frank Herbert (Duna apod.), a tak jsem sáhla po knize s jeho jménem a nadšeně si ji odnesla domů. Po důkladném prohlížení neprůhledného obalu, který zakrýval část spisovatelova jména, jsem zjsitila, že nejde o Franka Herberta, ale o jeho jmenovce: Jamese Herberta. Ale i tak jsem se dala do čtení. Na titulní straně byl zajímavý obrázek (krysy ohlodávající zkrvavený střevíc, kvůli obrázku vedle textu jsem musela knížku zbavit onoho neprůhledného obalu a nascanovat, proto ta signatura:o)) a stručný popis děje mě celkem zaujal:

A pak přišel den. kdy na město padl strach. Objevily se první neklamné a hrůzné důkazy síly, která se nezastaví před ničím a nelze se jí ubránit. Černé stíny rychlých tvorů se mihly v ulicích, bylo jich mnoho, nepočítaně. Dávná rovnováha sil mezi lidmi a těmito zvířaty se porušila - v neprospěch člověka.

Tolik k úvodním blábolům knihy Krysy. Zbytek knihy však už tak napínavý a strašidelný nebyl. Většina kapitol byla napsána vzorcem: byl jednou jeden Franta, Franta zůstal sám, přiběhly krysy, sežraly Frantu, popřípadě jste mohli sledovat zajímavé a optimistické, drobné příběhy zdevastované prostitutky (kterou sežraly krysy), utlačovaného homosexuála (kterého sežraly krysy) a velkého hrdiny - učitele (kterého MÁLEM sežraly krysy.)
Když jsem se prodírala spoustou nechutných scén, které ve mně nevyvolávaly odpor k nim samotným, jako spíše k autorovi, který pravděpodobně doufal, že čím víc nechuťáren, tím víc úspěchu bude mít jeho kniha, stále jsem naivně věřila, že se děj zlomí a přijde něco OPRAVDU zajímavého. Dokonce jsem si někdy vymýšlela své vlastní alternativy příběhu. Ke konci knihy jsem zjistila, že mám více fantazie než autor. Alespoň jeden pozitivní fakt.

Další knize, které se vyhněte, je román Tajemná Egypťanka spisovatelky Violaine Vanaoyeke. Po přečtení tohoto historického románu jsem měla pocit, jako bych si přečetla román mladého amatérského nadšence starověkého Egypta, který se rozhodl jen tak napsat román. Zaprvé jsem zde postrádala jakýkoliv náznak atmosféry toho kouzelného starého světa a za druhé autorka jako spisovatelka stojí za dva hnědé bobky. (Po přečtení dalšího jejího románu jsem přesvědčena, že stojí za celou hromadu bobků.) Nejen, že titul knihy naprosto neodpovídá ději, kde se sice mihne ona "tajemná Egypťanka," ale ta má s příběhem společné tolik, co koza se zmrzlinou, navíc je struktura děje tak primitivní, že vás zde nečeká žádné napětí. Dříve, než stačíte otočit stránku, znáte vraha a ani nevíte, jak se na to přišlo.
Knihu jsem zaklapla s očima přetočenýma v sloup, to však nebyl konec. Po několika měsících se mi do rukou dostal titul o něco starší knížky slavné spisovatelky Agathy Christie: Nakonec přijde smrt. Po několika stránkách mi byl příběh velice povědomý. Připomínal mi Tajemnou Egypťanku, tenkrát jsem si však říkala, že je to pouhá shoda náhod. V průběhu čtení jsem o tom začala pochybovat. Obě knihy si byly navzájem tak podobné, že jsem u čtení Agathiny detektivny naprosto přesně věděla, kdy, kdo, kde a proč zemře, kdo je vrahem a jaký motiv jej k tomu vedl. No nenaštvalo by vás to?

Do třetice jsem se rozhodla uvést titul Zakázaná egyptologie. Velice čtivá kniha, plná záhad, překvapující a zajímavá. Nic z toho se autoru Erdoganu Ecrivanovi nedá upřít. Racionální člověk však občas u této knihy přemýšlí, zda si z vás spisovatel trochu neutahuje. Místy připomíná známého zakladatele Ericha von Dänikena, který hledal stopu mimozemšťanů v každém nalezeném šutříku, v každém obrázku, dokonce by mě zajímalo, co viděl při ranním pohledu do zrcadla.
Jakými znaky se taková literatura vyznačuje? Za každé okolnosti přehání. Zatímco v jedné kapitole vám bude Ecrivan tvrdit, že egyptské chrámy a pyramidy jsou pravděpodobně desítky tisíc let staré (a po celou knihu o tom hledá důkazy), v jiné kapitole naráží na pět tisíc let starý Newgrange a honosně se o něm vyjadřuje: ,,Newgrange vzniklo v době, kdy ještě egyptské dějiny ani nezačaly a nikde na zemi dosud nestála jediná pyramida." Aneb když si někdo protiřečí...
Dalším naprosto typickým znakem je neuvádění pramenů a odkazů, ze kterých čerpal. Čtenáři klidně nabídne překlad jakéhosi papyru s velice tajuplným textem, protože však nezmiňuje zdroj (jak se sluší a patří na seriózní vědce, za které se tito pyramidiotové považují), musíme se spokojit s faktem, že si papyrus vycucal z prstu.
Nejzajímavější na tom všem je fakt, že takovíc lidé ve většině případů vůbec dějiny nestudovali, o hieroglyfech ví houby s mákem, stejně jako o architektuře a mytologii. Co jim však nelze upřít je notná dávka fantazie a vynikající schopnost psát poutavé knížky. Ve druhém případě by stejným uměním mohli oplývat i skuteční znalci...

Tolik ke třem knihám, ke kterým se zcela určitě nebudu nikdy vracet. Jestli máte také nějakou neoblíbenou knihu, určitě se svý názorem vyjádřete do komentářů, abychom my ostatní mohli být včas varováni:o)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sticl sticl | Web | 21. února 2009 v 16:23 | Reagovat

nevim,už od malička mám odpor k egyptu,ani nevim proč,takže po těch dvou posledních knihách bych asi nesáhla:D

jinak moje neoblíbená kniha???? ani nevim,asi nejsem zrovna člověk který by hodně četl, ale z knížek, který jsem četla,mě překvapila-nemile-knížka Šifra Mistra Leonarda...nevim proč, možná sem od toho očekávala víc:( Myslim,že Brown má i lepší knížky

2 Pawja aneb AfroGirl Pawja aneb AfroGirl | Web | 21. února 2009 v 18:00 | Reagovat

Tak to byl velmi obohacující článek. Už vim po čem v kniihovně nešahat ;).

Já jsme četla jednu knihu, na jejiž název si bohužel už nevzpomenu ale nejvíc mě tam zaujalo, že kniha byla určena pro 10 let a více a styl psaní a popisování postav bylo tak primitivní, že to bylo určeno spíš pro ty mladčí čtenáře. Knihu jsme přečetla možná tak z 30%, pře já knihy, co se mi nelíbí číst prostě nemůžu.

3 Martina Martina | Web | 21. února 2009 v 18:05 | Reagovat

Tak se "Zakázanou egyptologií" naprosto souhlasím, jsou to nesmysly... Až skoro lituju, že jsem si ji kupovala.

Jinak když jsme u toho Egypta, tak bych nedoporučovala např. román "Černý faraon" od Christiana Jacqa. Jacq má úžasnou literaturu faktu, ale jeho romány nestojí za nic.

Myslím, žes ho taky četla, viď :)

4 Martina Martina | Web | 21. února 2009 v 18:07 | Reagovat

...jinak když jsme u těch knížek, tak už rozbíhám tu svou knihovnu (viz. web) ;)

5 Lit Lit | Web | 21. února 2009 v 18:28 | Reagovat

Martina: jó, Černý faraon mě celkem nudil, ale aspoň mě obohatil o pár historických informací z oné doby.

Jinak tvého nového blogu jsem si už všimla. Těším se, co vše tam přibude:o)

6 chiq chiq | Web | 22. února 2009 v 8:56 | Reagovat

Nakonec přijde smrt jsem četla a kniha se mi líbila:) A tamta napodobenina...brrr.

JInak z mého mládí mám zafixováno, že nebrat žádné dívčí románky od českých autorek (jejichž jména si nepamatuju, ale jsou stejně tuctová jako náměty jejich knih). U nich se stačí podívat na zadní stranu, kde je ve zkratce napsáno 75% děje. Brrr.

Teď čtu k maturitě. Takže bych ocenila něco jednoduššího ke čtení, ale zase žádný brak. Nějaké tipy by nebyly?:))

7 Ducii Ducii | Web | 22. února 2009 v 9:58 | Reagovat

Jo s těmi českými romány souhlasím:) kdysi jsem se snažila pár přečíst, no hrůza...:)

No já nemám žádnou vyloženě neoblíbenou knihu, porstě když mě nebaví tak ji nečtu (pokud to není povinná četba....)

8 Polgara Polgara | Web | 22. února 2009 v 11:09 | Reagovat

Podobně otrávená jsem byla z Paoliniho, sice píše úžasně, přišel s něčím novým, ale tak nějak mě prostě jeho příběhy nudily, ale to bude tím, že jsem spíš zaujatá ke všemu módnímu. Jedinou výjimkou je Potter, ten mě pohltil. Mohla bych doporučit Wagner a jeho Prsten Nibelungův, nádherně se to čte

9 Literník Literník | Web | 22. února 2009 v 11:56 | Reagovat

chiq: taky čtu k maturitě a zatím mě nevíc chytl Wilde, Wells, Mann a Remarque. Ale i jiná dílka se dala. Z celého seznamu jsem zatím nenarazila na nic, co by mě vysloveně nebavilo:o)

Ducii: já mám ten problém, že když nedočtu knihu, žere mě svědomí. Navíc stále naivně věřím, že se něco obrátí a kniha bude skvělá.

Polgara: do Paoliniho se mi nechce už jen kvůli filmu, který mě absolutně neuchvátil.

10 Iswida Iswida | 22. února 2009 v 13:13 | Reagovat

Mě podobně zklama knížka Nikdy jsem nechtěla zabíjet od Senait G. Mehari. Je to její vlastní příběh. Knížka je zajímavá, poutavá, vyvolává soucit a já nevím, co ještě, ale znechutilo mě, jak autorka některé fakty (jakkoli otřesné a zajímavé) opakuje při každé sebemenší souvislosti. Zní to pak, jako že se prostě lituje (ne že by neměla proč, ale stejně).

Z těch třech zmíněných jsem se zatím s žádnou nesetkala.

Eragona jsem začala číst, ale pak jsem ho musela vrátit spolužačce a nezaujal mě natolik, abych si ho někde sháněla. Film je strašný.

11 miss.black miss.black | Web | 22. února 2009 v 14:43 | Reagovat

Iswida: U Eragona mě odradila už jen ta tloušťka knihy... Normálně by mi to nevadilo, ale vůbec mě nechytil obsah a navíc mi stačilo to, co mi vykládala kamarádka, které o tom každou společnou cestu trolejbusem vykládala známá....:) Ale zajímalo by mě, o čem spisovatel vypráví tři pětisetstránkové knížky... To musí být děj!

12 miriela miriela | Web | 22. února 2009 v 20:57 | Reagovat

no s týmito knižkami som sa nestretla a teraz už viem, že sa s nimi ani nikdy nestretnem, ja inak môžem čítať skoro všetko, ale sú dve knižky, ktoré som nedokázala dočítať, sú to oliver twist a molly flandersová, nvm prečo, ale oliver twist ma absolútne nechytil ako príbeh zaujímavý, ale hrozne ma nudil štýl a molly flandersová... ach to je v skratke, že vyspí sa s niekým, otehotnie, porodí a tak dokola :D

13 三千代中村 三千代中村 | Web | 23. února 2009 v 15:09 | Reagovat

tak myslím, že tomuhle se vyhnu velkým obloukem :D

14 Lajheril Lajheril | Web | 23. února 2009 v 18:22 | Reagovat

Ani jednu z uvedených tří titulů jsem nečetla. Zřejmě by bylo dobré říct díkybohu. I když vidět Krysy v knihovně, je možné (nebo docela pravděpodobné), že bych po knížce sáhla.

Paoliniho jsem četla a Eragon se mi docela líbil. Hlavně začátek, pak to začalo být jednotvárné a docela nudné. Do Eldesta jsem se ale vrhla poměrně s chutí, což byla asi chyba. Sice jsem knihu přečetla celou, ale po dočtení poslední stránky jsem vlastně ani nevěděla, o čem to celé bylo. Samozřejmě ale já jsem nenapravitelná a Brisingra, tedy 3. díl ságy, jsem si stejně koupila. Uvidíme, co z toho vzejde. Pak vám řeknu ;) =D.

15 ketty ketty | 7. března 2009 v 14:57 | Reagovat

Jo Franka Herberta znám můj brácha je do Duny a podobně taky docela zabranej.Jinak dík za tip ty krysy bych asi ani nečetla (bude to asi jedním nechutným snem co se mi zdál), ale nikdy nevíš.Já mám ohledně knih jeden menší tip a to že než si něco půjčím tak si zkusím přečíst pár vět na začátku a když mě to nezaujme tak si to prostě nevezmu.

16 Literník Literník | Web | 7. března 2009 v 20:12 | Reagovat

ketty: přečíst si pár vět na začátku je pro mě naprosto zbytečnou záležitostí. Úvod se může zdát napínavý, ale zbytek knihy tě zklame. A naopak. Já spíš dám na doporučení svých kamarádů a profesorů, popřípadě reference autora, to, jak je celkově přijímán společností a kritikou.

17 lenicka lenicka | Web | 7. března 2009 v 22:29 | Reagovat

Ahoj! Najít takovýto blog v záplavě všech blýskavých "blogísků" je něco krásného...

Ke knížkám: v poslední době jsem četla skoro samé knížky, které za to stály. Ale zkusím si vzpomenout na ty druhé: Anatole France (protože se ve svých knihách neustále a místy nechutně naváží do křesťanství), Paul Johnson (pro naprostou nekompetentnost). Jinak mi za čtení nestojí realitické romány (zdlouhavě líčí všechno možné, co se mě ale nijak nedotýká), českou literaturu do konce 19. st. (mimo několik výjimek) a samozřejmě červenou knihovnu a "levné" detektivky či fantazy.

18 Literník Literník | Web | 8. března 2009 v 11:15 | Reagovat

lenicka: to já zase realismus můžu. Je sice pravda, že má člověk sto chutí tu knížku zaklapnout, zvlášť, když mu na dvousté stránce připadá, že čte teprve úvod, ale když už se přesto překousne, stojí to za to.

19 Agepy Agepy | Web | 19. března 2009 v 22:14 | Reagovat

V dnešním světě jde až moc o peníze, tutíž i knihy ztrácejí na kvalitě, což je děsná škoda...

Sama osobně bych teď hned nedokázala říct knihu, která se mi nelíbí, musela bych zapřemýšlet.. ale určitě by se našla

20 šarlot šarlot | Web | 11. srpna 2009 v 23:30 | Reagovat

Já to mám tedy podobně jako ty, budto jsem typ, kterému se líbí všechno a nebo mám hold tu dobrou ruku :). Co jsem se tak dívala do komentářů, tak musím trochu souhlasit s Oliverem Twistem, úžasná dějová linie a to prostředí na vás doslova dýchá, ale trochu se to táhne, jen, co je pravda. Občas se tak trochu táhne i Shakespeare, ale jeho rozzuzlení děje je nepřekonatelné.

21 Katk@ Katk@ | Web | 2. října 2009 v 18:17 | Reagovat

Jediná kniha, kterou jsem nedočetla, byla nejspíš jen Školák Kája Mařík - tlustá bichle složená z několika knih, kterou jsem dostala od dědy. Jemu se to líbilo, ale mě to vůbec nebabavilo (na tom není vůbec nic zvláštního). TeĎ mi leží na stoje kniha od Thomase Breziny Zabouchnutá ségra. Dostala jsem se asi do poloviny knihy, ale přišlo mi to nudné, nenápadité a nezajímavě napsané. To bude tím, že už dlouho nečtu téměř nic jiného než Terryho Pratchetta. Thomas Brezina má mnoho fanoušků, ale v porovnání s Terrym Pratchettem píše každý spisovatel nudně, nenápaditě a nezajímavě. Nad Pratchetta prostě nikdo nemá! Možná to byla jen ta kniha, co se moc nepoveda. Přišlo mi to, že není o moc lepší, než povídky, které píšu já (ale to mi tak asi jen připadalo). Když čtu Pratchetta, říkám si: "och, to je úžasné, to je naprosto dokonalé, takhle psát nikdy nebudu!" Když čtu Brezinu říkám si: "kdy už tady konečně budde ta zajímavá část?" Nechci nikoho odrazovat od Thomase Breziny, jen píšu o knihách, na které si pamatuju a které jsem nedočetla.

22 Tiska Tiska | Web | 13. dubna 2010 v 14:34 | Reagovat

Hned v prváku jsem dostala referát o Garganutovi a Pantagruelovi (F. Rabelais). Má to pět dílů, první díl je zábavný, ale zbytek hrůza. Je to renesanční pedagogické dílo, pokud tedy nejdete studovat pedagogiku, můžete si první díl přečíst jen proto, že jsou tam vtipné přirovnání, jména a situace. Jinak děs.
Nelíbil se mi Dekameron (Boccaccio), Komenský, Stařec a moře (Hemingway) a omlouvám se, ale Memento pro mě bylo utrpením - perfektní reportáž a varování, jenže nemám ráda tuto problematiku.
Doporučuju Fulguma (od něj cokoliv), Jeptišku od Diderota, Smrt krásných srnců od Oty Pavla, Rosamry má děťátko od Ira Levina a není špatný Žáček.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama