na Blog.cz

Velice optimistický nadpis je podkopán naprosto otřesným faktem, že ředitelka našeho gymnázia nezná pojem ,,ředitelské volno." Co z toho vyplývá? Zatímco stovky dětí se proháněly po Ostravě s radostí, že dva měsíce neuvidí ten naprosto tyranský ústav, my jsme seděli v lavicích a k smrti se nudili. Je pravda, že mnozí profesoři byli schovívaví (nebo patrně také tak znudění) a pustili nám nějaký odpočinkový film, jiní však byli naprosto neoblomní a vydrželi až do konce. Nicméně jejich naivní představa, že si budeme vést zápisy do sešitů (že vůbec budeme nějaké sešity do školy nosit), narazila na krutou realitu: piškvorky, křížovky, mobily, knížky, žolík...profesoři museli chtě nechtě předstírat, že tyto nešváry nevidí.

Dva nedobrovolně strávené dny ve škole mi ale samozřejmě nemohou pošlapat ono nádherné těšení se na úžasné prázdniny. Je sice pravda, že srpen budu trávit velice otravnou brigádou, ale prozatím mi tuto krutou skutečnost zastírá růžový obláček července. Nepříjemná realita druhé půlky prázdnin dolehne až 1. srpna, proto píšu zatím radostí naladěný článek. Jen pánbíček ví, co se tu objeví za měsíc:P

Každopádně červenec je pro mě obdobím velkého kulturního vyžití. Divadlo, divadlo, divadlo! Krom vlastního aktivního přičinění (kdyby měl někdo zájem, zcela interně pošlu tajné inforace o mé premiéře:P), zúčastním se i velkých slavností k poctě pana Shakespeara. Je pravda, že trnem v oku mi byla informace o představení Bouře, které bylo dle mého názoru (a dle názoru většiny diváků) nejslabším představením loňského roku na tomto festivalu a jehož pořadatelé měli tu odvahu jej opět nasadit do programu, nicméně na ostatní představení se opravdu těším. Pokud to bude zážitek velkolepý, možná ze sebe vycucnu nějaký ten článek:P

Kvantum článků však o prázdninách ode mně nečekejte (ostatně, ani přes rok nejsem příliš aktivní:P) O to víc však budu dbát na kvalitu. Snad.

Krásné prázdniny vám všem přeje, Lit...

Zhruba od března se nejhýčkanější věcí v mém pokoji stal lístek na ostravský koncert Alexandrovců. Téměř tři měsíce se leskl nedotčený na viditelném místě a když jsem byla psychicky na dně, stačil jeden pohled na obdélníkovou kartičku a chmury byly pryč:o)

Před devatenáctým červnem, kdy měl koncert proběhnout, jsem si také pročetla komentáře šťastlivců, kteří shlédli koncert dřív. Tak pozitivní ohlasy mě vyděsily: co když koncert nebude tak skvělý, úžasný a dokonalý, jak o něm ostatní básní? Strach mě přešel v několika prvních sekundách, kdy se ozvaly kouzelné hlasy členů Sboru rudé armády.

Postřehy a zážitky níže pod perexem.

Když jsem hledala nějaký krátký odstavec, který by dokázal vystihnout onu zvláštní atmosféru minimalistické hudby, narazila jsem na vševědoucí wikipedské poučky, rozsáhlé teoretické rozbory a další články o ničem. Nedivila bych se, kdyby za pár let byla hudba popisována matematickými rovnicemi a fyzikálními vzorečky.