Lit radí a doporučuje:o)

12. dubna 2010 v 9:06 | Lit |  Knihy
Lit©
Dle předvolebních slibů obou velkých stran bychom se my, třeťáci, sice státní maturity neměli dočkat (a tak by následující článek byl jistě zbytečným)......buďme ale realisti!
Spoustu z mých vrstevníků v nočních můrách děsí a osypky jim přivádí seznam literárních děl.
Nuže jsem se z vlastní dobroty rozhodla podělit se s podobnými případy o své zkušenosti a názory na ty knihy, které jsem přečetla (bohužel seznamy děl se na školách mohou odlišovat, takže se neděste, když uvidíte tituly vám absolutně nicneříkající:o))
Malé upozornění: velmi stručné a výstižné komentáře budou spíše subjektivního rázu. A kdyby náhodou někdo chtěl přihodit pár svých vlastních názorů, neostýchejte se a napište!

Homér - Odyssiea: pokud zrovna nejste nadšenec historie starého Řecka ani starořeckých mýtů a bájí, rozhodně nedoporučuji. Odysseia je dlouhá a přestože není tak složitá na čtení jako Illias, je mnohem lepší si najít její podrobný obsah na internetu. (Pro nás milovníky starého Řecka a starověku vůbec je to samozřejmě klenot a čas nad tímto eposem strávený není zbytečným:o))

William Shakespeare - Hamlet: ať už ve svém seznamu máte kteroukoliv z her, rozhodně je lepší ji vidět v divadle. Hry jsou geniální, ale mnohem více vás svými příběhy zaujmou v divadelním podání. Pokud už chcete sáhnout po knize, poctivě vybírejte překladatele. Doporučuji Hylského a Sládka.)

Sofoklés - Král Oidipus: nejkrásnější antická tragédie. Doporučuji. Jednak se toto dílo čte velice snadno a rychle (dramata jsou velmi vděčným literárním druhem v tomto směru:o)) a jednak samotný příběh patří mezi velmi známé, takže není na škodu si rozšířit svůj všeobecný přehled...

Guy de Maupassant - Kulička: povídka nenudila ani nijak zvlášť neuchvátila. Její plus je samotný fakt, že je to povídka, tedy kdo neusiluje o Dostojevského či Tosltého, vřele doporučuji:o)

Alexandr Sergejevič Puškin - Evžen Oněgin: krásná klasika, která nezabere moc času a rozhodně by měla být každým studentem přečtena. Některým se mohou zdát na obtíž verše, ve kterých je psána. V tomto případě doporučuji vyhledat různé překlady a vybrat si co možná nejnovější. (Některé staré překlady mohou být poněkud kostrbaté a dnes již málo čtivé...)

Henryk Sienkiewicz - Quo vadis: milovníci historických románů zaplesají. Vynikající dílo z prostředí starého Říma, konkrétně doby císaře Nera, o konfliktech mezi tradičním pohanským Říem a nově se rodícím křesťanství. Kniha je nejen faktograficky zajímavá, ale také dějově velmi poutavá.  

Lev Nikolajevič Tolstoj - Anna Karenina: realismus, aneb tam kde obvyklá kniha končí, realismus začíná:o) I v tomto případě je to pravda. Několikaset stránková kniha má sice nádherný příběh s krásnou atmosférou carského Ruska, ne každému však romantický příběh (a délka) sedne. Pokud byste po Tolstém měli sáhnout, doporučuji spíše Vojnu a mír, která zaujme i čtenáře pohlaví mužského.

Oscar Wilde - Obraz Doriana Graye: má srdeční záležitost:o) Ne příliš rozsáhlý román, za to však s poutavým příběhem. Prvoplánově může být vnímán jako dynamický děj s nádechem mystiky a tajemství, pod povrchem je to však nádherný filozofický román o kráse vnější i vnitřní. Miluju ho.

František Ladislav Čelakovský - Ohlasy písní ruských: poezie bývá pro mladé čtenáře tvrdším oříšem než próza. Tyto básně však mohu doporučit. Čelakovský do nich zakomponoval skutečnou atmosféru ruských básní. Mimochodem, pokud se budete rozhodovat mezi písněmi ruskými či českými, rozhodně doporučuji ruské.

Karel Jaromír Erben - Kytice: nač komentovat? Většina z vás tuto knihu zcela jistě má přečtenou, nebo alespoň znáte jednotlivé balady. (A kdo ne, asi by se měl stydět:o))

Karel Havlíček Borovský - Tyrolské elegie: prča jak blázen, přečteno za patnáct minut. Borovského ironie se mi zamlouvá a rozhodně přečtení tohoto kusu neuškodí.

Karel Hynek Mácha - Máj: klasika, která bývá často špatně interpretována. Myslím, že je mnohem lepší si toto dílo přečíst, než vidět film - ten vám k maturitě určitě stačit nebude:D

Karel Čapek - Bílá nemoc: miluju Čapka a toto je jedno z mých nejoblíbenějších dramat, která napsal. Dílo má hlubokou filozofickou myšlenku o válce. Budu se opět opakovat: drama je vděčný žánr. Přečteno za chvilku, v podstatě obsahuje pouze monology, dialogy a všemožné jiné logy (odborně zváno polylogy, tuším:o)), takže děj má větší spád než u románů.

Nikolaj Vasiljevič Gogol - Revizor: opět drama s velmi legračním příběhem. Zápletka se mi zdá opravdu groteskní, takže opět doporučuji.

Bratři Mrštíkové - Maryša: co si budeme povídat. Jazyk tohoto dramatu už nějaký ten pátek není aktuální, takže se dílo čte opravdu ztěžka. Na druhou stranu je pravda, že by člověk alespoň základní linii příběhu znát měl. Nevědět, co znamená káva od Žida, je asi trochu ostuda:o)

Jiří Wolker - Těžka hodina: během svých základoškolských let jsem měla hrůzu z pojmu proletářští básnici (aniž bych pořádně věděla, co to znamená). Ač je to pojem nevábný sluchu, básně Wolkera jsou nádherné. Doporučuji i těm, kteří k poezii zatím nepřičuchli. Zaručuji, že nejedno oko zůstané suché...

Michail Bulgakov - Mistr a Markétka: co k tomuto dílu napsat? Buď ho budete milovat nebo nenávidět:o) Lehce absurdní situace z ruského prostředí v sobě skrývají téma, které se pro nenáročného čtenáře může zdát opravdu VELMI skryté. Je to poměrně dost dlouhý román, takže před čtením doporučuji shlédnout alespoň jeden díl ze stejnojmenného seriálu, který teď běží na čété dvojce. Jde o přesnou adaptaci knihy, takže jestli se vám seriál nezalíbí, do knihy se rozhodně nepouštějte.

Albert Camus - Cizinec: tato novela mě ze začátku velmi nudila, ale rozhodně jsem ji nezavřela a dočetla. Dobře jsem udělala. Druhá polovina knihy byla zajímavá a konec mě naprosto dostal. Příběh o absurdnosti lidské společnosti a jednom cizinci, který na tento systém doplatí, vás určitě zaujme.

Francis Scott Fitzgerald - Velký Gatsby: krátká novelka, která mě zaujala snad jen atmosférou "jazzových let." Rozhodně ji nezahazujte, ale nejspíš nečekejte nic světoborného. Doporučuji však přečíst Fitzgeraldovy povídky. (Věděli jste, že je autorem Podivuhodného příběhu Benjamina Buttona? )

Joseph Heller - Hlava XXII: naprosto dokonalý válečný román! Mnozí jej přirovnávají k našemu Švejkovi. Omyl. Švejk je jen slabým odvarem této knihy. Její humor je ryze absurdní, stejně jako mnohé situace, u kterých se nasmějete jako blázni. Neděste se délky románu, ani toho, že si nebudete schopni zapamatovat stovky jmen a postav, které se vyskytují v jednotlivých kapitolách. Rozhodně taky doporučuji film, který knize nedělá žádnou ostudu.

John Irving - Svět podle Garpa: kniha, kvůli které vzniklo v USA velké pozdvižení. Dnes je tato kniha legendou nejen ve Spojených státech, ale našla si přívržence i u nás. Mě tento román natolik nedostal, přece jen ho ale shledávám zajímavým a jeho přečtení rozhodně není ztrátou času. Doporučuji ho především těm, kteří pošilhávají po dráze spisovatelů. Samotný děj je totiž příběhem stejného snílka, jehož osudy a životní události vás určitě zaujmou. 

George Orwell - Farma zvířat: alegorická povídka, kterou máte přečtenou za chvilku. Autor v ní naráží na totalický režim. Rozhodně zajímavá, avšak mnohem víc doporučuji k přečtení román 1984, který se zaobírá stejným tématem, ale v poněkud rozsáhlejší formě antiutopického (nebo chcete-li disutopického) románu.

Erich Maria Remarque - Na západní frontě klid: válečná novela, která mnoha slabším povahám nesedne. Spousta mých kamarádek tuto knihu zavřela hned ze začátku. CHYBA! Pro mě je toto dílo naprosto průlomovou záležitostí v mém čtenářském světě a považuji ji za knihu na celý život. Hrdiny románu jsou navíc naši vrstevníci, o to vás dílo dostane víc.

Romain Rolland - Petr a Lucie: u tohoto díla zaplesají především dívky, každopádně si myslím, že tragický, romantický příběh zaujme každého. Zcela beze studu se přiznávám, že závěr knihy mi přivodil pár slaných kapek slz v očích...pro čtenáře, kteří nebaží po příběhu, ale chtějí si odškrtnout jednu položku ve svém maturitním seznamu, dodávám - krátká novela přečtená za chvilku:P

Ladislav Fuks - Spalovač mrtvol: výborné dílo, jehož filmové zpracování je stejně dobré. Mnozí nemusí "chladnost" této novely. Ta však dodává knize naprosto jedinečnou, lehce hororovou, atmosféru. Je to jedna z knih, jejíž příběh zůstane v člověku zakořeněn napořád.

Bohumil Hrabal - Ostře sledované vlaky: přestože Hrabalův styl psaní mě nikdy neuchvátil, nutno podotknout, že téma, které si vybral pro tuto novelu, předčilo mou nelibost. Kontrast legračních situací, všedních a prostých postav a hrůzy války vás zcela jistě dostane.

Franz Kafka - Proměna: absurdní povídka, která vás dostane už první větou: ,,Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz." Co víc dodat? Rozhodně stojí povídka za přečtení.

Milan Kundera - Žert: má současná srdeční záležitost. Před měsícem jsem tuto knihu dočetla a včera začala číst již čtvrtý román tohoto autora. Žert (a všechny Kunderovy knihy) je románem existencionálních problémů a filozofie života s kulisami komunistického režimu. Jeho styl psaní je naprosto excelentní. Jak sám v jedné ze svých poznámek uvedl, vyhýbá se zbytečným popiskům prostředí a postav. Jeho romány nejsou nijak rozvláčné, každé slovo v nich má svůj význam. Přesto nepůsobí stroze a zkratkovitě.

Arnošt Lustig - Motlitba pro Kateřinu Horowitzovou: novela s věčným tématem: židovství za druhé světové války. Krom toho, že je děj poutavý a velmi zajímavý, navíc popisuje skutečné události, které se udály za druhé světové války. Příběh bohatých Židů, které chtěli Němci vyměnit za zajaté německé důstojníky, je navíc okořeněn osudem mladé dívky, která se zde stává symbolem mladé nevinnosti a zbytečné oběti.

Vladislav Vančura - Rozmarné léto: pro spoustu lidí velký oblíbenec. Bohužel já si k němu cestičku nenašla. Velice mi vadil květnatý (až dle mého soudu kýčovitý) styl psaní, který mi k prostému příběhu nepasoval. To je však prvek, který mnohým učaruje. Nechci toto dílo odsuzovat, je to můj čistě subjektivní pohled.

To jsou díla obsažená v seznamu mé školy. Pokud se chcete optat na jinou knihu, rozhodně tak učiňte do komentářů. Já (popřípadě jiní náruživí čtenáři) vám zcela jistě rádi odpoví:o)
Loučí se s vámi vaše literaturou poznamenaná Lit:D (Patrně na hodně dlouho. Jak jste si jistě všimli, nejsem schopná vycucávat ze sebe články každý týden:o))
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tabitha ren Moore Tabitha ren Moore | Web | 12. dubna 2010 v 16:04 | Reagovat

máme sice jiná díla,ale určitě bych se té státní až tak nebála.Taky mě za rok čeká.Je to sice hloupost rovnou čtvrtákům vrážet státní maturity místo aby ně začali připravovat čerstvé prváky aby to měli sjednocené jak touží,ale moc bych si z toho hlavu neděla.A co se týče povinné literatury už vůbec ne,co jsem četla tu naši krom asi 3 mám už všechny dávno přečtené nebo aspon zkouknuté jako film :D

2 Lit Lit | Web | 13. dubna 2010 v 10:20 | Reagovat

[1]: Asi patříš mezi ty šťastlivce, kterým maturita nebude dělat problémy. Já s gymplem jsem na tom bohudík podobně. Bohužel mi je líto mnohých mých známých, kteří jsou na jiných školách a bojí se, že taktak udělaji lehčí úroveň...

3 Tiska Tiska | Web | 13. dubna 2010 v 14:15 | Reagovat

Na západní frontě klid mám přečteno už několikrát, strašně se mi líbí. Farma zvířat je taky celkem fajn, taková jednodušší na přemýšlení než 1984 (z toho jsem přečetla tři čtvrtě, nemohla jsem se prokousat pasáží, kde jsou úryvky z protistátní knihy). Zaujal mě tvůj popis Těžké  hodiny od Wolkera, asi si to přečtu. V poslední době začínám i té poezii přicházet na chuť :-D

4 Sasanka Sasanka | Web | 13. dubna 2010 v 19:46 | Reagovat

Já vím, Deník normální puberťačky je hotový DĚS! Však jsem od toho upustilauž před dlouhoooou dobou. Je to vlastně to úplně první, co jsem začla psát, taky to podle toho vypadá. Děj žádný, věty naprosto nesmyslné a ty hrubky... Jenže je mi líto takovou nádheru smazat. Můe to sloužit národu jako odstrašující příklad, což je nejen vtipné (pokud si hovíš ve zlomyslných vtípcích a neúspěchu druhých) ale i poučné :D

5 Sasanka Sasanka | Web | 13. dubna 2010 v 20:41 | Reagovat

No ... co jiného než si sama ze sebe dělat srandu mi zbývá :D Počkej za dva roky, to si budu dělat srandu z toho, co píšu teď :D

6 Tez.í Tez.í | Web | 14. dubna 2010 v 16:49 | Reagovat

V pohodě :) Jsem ráda že jsi mi řekla tvůj názor :) Je to má starší povídka, psala jsem ji někdy před rokem, v devíti letech. :D

7 pribehyy pribehyy | E-mail | 14. dubna 2010 v 17:23 | Reagovat

moc hezkej blog, kdyby si chtěla, byla bych ráda kdyby si se koukla na můj blog. http://pribehyy.blog.cz/

8 andulii andulii | Web | 14. dubna 2010 v 22:16 | Reagovat

vidím, žes toho přečetla opravdu hodně!!! mám z tebe strach :D já jsem z maturitní četby asi tak na 2-3 knihách a to jsem jenom o rok mladší :D

9 Lit Lit | Web | 15. dubna 2010 v 10:12 | Reagovat

To doženeš, neboj:o) Spousta z těch titulů se dá přečíst za jedno odpoledne, věř mi.

10 Lištička Lištička | Web | 18. dubna 2010 v 19:21 | Reagovat

Obraz Doriana Graye je i má srdcová záležitost. Zbožnuji ho! Od Maupassanta doporučuji Miláčka, to je báječný román. Kniha Petr a Lucie mě nezaujala ani trochu. Na můj vkus je příliš lyrická, nic se tu neděje. Poznávání dvou mladých lidí a popis procesu jejich sbližování jsou sice pěkné věci, ale ne přímo to, co bych vyhledávala. Jediné plus je, že ta knížka je tak tenká. Z téhož tematického soudku doporučuji spíše českého autora Otčenáška a jeho román z druhé světové války Romeo, Julie a tma.

11 matanov matanov | Web | 25. května 2010 v 13:21 | Reagovat

[10]: Souhlasím, Romeo, Julie a tma má napínavější děj, čte se lépe.

12 Neriah Neriah | 27. května 2010 v 20:39 | Reagovat

Docela závidím tak málo knih. My jich dostali devadesát a ještě nám chtějí nějaké přidat. Jsem v prváku a přečetla jsem jich ze seznamu asi jen 6 nebo 7. A to ještě na základce, třeba Bylo nás pět apod. Popis některých mě docela zaujal, tak se pustím do čtení. Těch romantických knih se ale docela děsím, na takovou literaturu zrovna moc nejsem.

13 Lit Lit | Web | 27. května 2010 v 20:47 | Reagovat

[12]: Taky nemusím prvoplánové slaďáky, ale ty, které jsem přečetla z kánonu, mezi ně rozhodně nepatří. Mají sice romantickou atmosféru, ale je podaná trochu jinak, než ty přeslazené braky, kterých je v poslední době na trhu až přespříliš.

14 Carol Liimatainen ★ Carol Liimatainen ★ | Web | 12. července 2010 v 22:46 | Reagovat

Koukám že jsi řádně sečtilá, máš můj obdiv. :) Z uvedených jsem etla pouze Doriana Graye, což je též moje srdeční záležitost, překrásná knížka ♥

15 Hauvínek Hauvínek | Web | 12. srpna 2010 v 20:27 | Reagovat

Annu Kareninu jsem nedávno dočetla..
Moc se mi to líbilo, vybrala jsem si ji kvůli té sebevraždě..
Avšak rozsah možná odradí :)

16 paní archivová paní archivová | Web | 4. prosince 2010 v 17:38 | Reagovat

osm knih z toho "doporučovníčku" mám schramstnutých, dvě jsem odložila s pocitem, že jsem buď moc otupělá, nebo mě tupí ony.. o ostatních uvažuji, mám je (zřejmě jako ty) v kánonu literatury k maturitě

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama