hudba

Rádoby jazzmanka...

23. června 2010 v 16:35 | Lit
Lit©
Jakožto nadšenec jazzové hudby jsem se nedávno pustila do bluesové improvizace. Ve svých naivních představách jsem doufala, že to "půjde tak nějak samo" a za pár dnů se už budu moci předvádět před kamarády s frajerskou improvizací (černý klobouk, cigárko v koutku, nožku přes nožku...prostě jazzová bohyně.) Dřív, než jsem však zahrála pár taktíků (rozumějte: když jsem zjistila, že NEJSEM schopná zahrát ani pár taktíků), přišel pád z růžového obláčku a tvrdý náraz. Jako dvojrozměrná, frustrovaná placka jsem se poníženě dobelhala k počítači a rozhodla se učit od profesionálů, kteří díky své nekonečné dobrotě (a pravděpodobně ze soucitu k nám lamám) natočili videa s lekcemi jazzové hudby.

Tímto bych jim chtěla projevit velký dík a snad jejich obětavost bude k něčemu platná.

Jazzovou improvizaci považuji za vrchol klavírního (a jakéhokoliv instrumentálního) umu. Ať si kdo chce říká co chce, ani geniální provedení Mozarta mě tak nenadchne. Jazz je možností, jak otevřít sebe samého, pojmout skladby trochu jinak a na sto různých způsobů, jazz není jen pastva pro uši, ale i pro oči...není nic lepšího, než sedět v pátek večer v klubu při bílém víně a sledovat fantastické preludování saxofonu, basy a piana.
A to je důvod, proč chci to kouzlo ovládat taky! Chce to talent (ten snad mám) a taky hodně dřiny (holt, budu muset přemoci svou neskonalou lenost.)

Ale už umím improvizovat v céduru. Aspoň nějaký pokrok...:o)

(Muddy Waters - You Can't Lose What You Ain't Never Had)
  

Koutek vážné hudby potřetí...asi z toho udělám samostatnou rubriku

25. července 2009 v 16:55 | Lit
Ale jak tak nad tím uvažuji, asi by taková rubrika neměla mnoho návštěvníků:P Takže původní plán vymyšlen v okamžiku psaní titulu článku bude nejspíš
zavrhnut. Mimochodem, asi před dvěma týdny jsem se zapovídala s jedním neznámým pánem na téma vážné hudby a jeho poznatek o jednom vynikajícím klavíristovi mě dovedl k tomu, abych si na stránkách YouTube našla umělcovo ,,řádění." Podobných rychloprstých bláznů jsem našla mnohem více, a tak jsem se rozhodla ukázat videa i vám. Pro tu neklavírní část čtenářů vzkazuji pár slov: Nebojte, ani my, klavírní, to nechápeme:o)
Přeji příjemný poslech a podívanou.

Alexandrovci

28. června 2009 v 15:40 | Lit
Zhruba od března se nejhýčkanější věcí v mém pokoji stal lístek na ostravský koncert Alexandrovců. Téměř tři měsíce se leskl nedotčený na viditelném místě a když jsem byla psychicky na dně, stačil jeden pohled na obdélníkovou kartičku a chmury byly pryč:o)
Před devatenáctým červnem, kdy měl koncert proběhnout, jsem si také pročetla komentáře šťastlivců, kteří shlédli koncert dřív. Tak pozitivní ohlasy mě vyděsily: co když koncert nebude tak skvělý, úžasný a dokonalý, jak o něm ostatní básní? Strach mě přešel v několika prvních sekundách, kdy se ozvaly kouzelné hlasy členů Sboru rudé armády.
Postřehy a zážitky níže pod perexem.

Philip Glass a Michael Nyman

17. června 2009 v 17:21 | Lit
,,V minimalistických skladbách hraje ústřední roli rytmus, opakování a tektonická statičnost. Skladba je utkaná z jednoduchých elementů, krátkých a často opakovaných frází, motivů a patternů, které hrány dohromady působí na posluchače neměnným monotóním dojmem. Skadby musí mít podle Adamse statický pravidelný rytmus, tonální harmonii ukotvenou v tradičním dur-mollovém systému, a stavbu rozsáhlých struktur z malých buněk..."

Já vám dám buňky!

Když jsem hledala nějaký krátký odstavec, který by dokázal vystihnout onu zvláštní atmosféru minimalistické hudby, narazila jsem na vševědoucí wikipedské poučky, rozsáhlé teoretické rozbory a další články o ničem. Nedivila bych se, kdyby za pár let byla hudba popisována matematickými rovnicemi a fyzikálními vzorečky.
Proč krásné věci neumíme popsat krásnými slovy?

Jedna slepice s dóst dobrým hlasem...

21. února 2009 v 11:30 | Lit
Opět jsem se rozhodla přispět do rubriky Hudba, tentokrát se vracím k modernímu žánru. Dnes jsem si vybrala osobu, která ač není příkladem vzorného způsobu života, vlastní hlas, jenž překoná všechny její vady na kráse. Zbožňovaná i nenáviděníhodná Amy Winehouse.
Poprvé jsem ji spatřila v klipu Rehab, kde mě naprosto zaujal její hlas a odvaha vtrhnout s jazzově naladěnou muzikou do světa. Začala jsem vyhledávat na internetu některé její písničky a velmi jsem se divila. Většina z nich, naprosto neznámých, byla stokrát lepší, než samotná píseň Rehab, která se stal už tak trochu ohranou peckou. A její nové písničky byly důkazem toho, že cokoliv v podání Amy zní prostě úžasně.

Koutek vážné hudby podruhé: Ravel a spol

22. ledna 2009 v 12:09 | Literník
Zase mě chytla ona nálada vyměnit černochy se saxofony za nějaké ty velikány vážné hudby:o) V poslední době se mi z reproduktorů počítače ozývá Ravel, zřejmě díky tomu, že jeho hudba je velice podobná Debussymu, kterého zbožňuju. No jo, ti impresionisti byli fajn chlapi:D Ale ti, kteří tomuto hudebnímu směru příliš neholdují, nemusí naříkat. Pod perexem si můžete poslechnout i jiné autory: W.A.Mozart, L. Beethoven, P.I.Čajkovskij, S.V.Rachmaninov, S.S.Prokofiev. Přeji krásný, překrásný poslech:o)


Polský jazz jede!

4. ledna 2009 v 20:05 | Literník
Jednoho krásného dne jsem se vydala na koncert nějaké polské skupiny. Do té doby jsem neměla tušení o jejich existenci a přestože jsem se něco málo o nich informovala, znala jsem jen jejich národnost, tedy polskou, složení a žánr. Nikdo z mého okolí je neznal, o skupině kolovala jen skutečnost, že jsou jednou z nejznámějších evropských (a prý také světových) jazzových kapel.

Když jsem dorazila do klubu, první, po čem mé oči pátraly, byly hudební nástroje na pódiu. Další nová informace: trio ve složení klavíru, basy a bicích. Zanedlouho jsem také měla možnost spatřit hudebníky na vlastní oči.

Vánoční čas!

2. prosince 2008 v 13:43 | Literník
Nekomentuju. Prostě neuvěřitelně trhlí chlapi:o)

Ray Charles - boží chlap!

1. prosince 2008 v 11:00 | Literník
Ray Charles - jak píše webová stránka www.osobnosti.cz: pianista, saxofonista, klavírista, zpěvák, skladatel. Pro mě ho vystihují jiná slova: neuvěřitelně talentovaný muzikant. Co na tom, že jeho život provázelo spoustu drogových skandálů a aférek s různými ženami??? Ray Charles nám po sobě zanechal takové bohatství, které jsem si ještě dodnes nestihla celé poslechnout:o)
Pokud někdo nezná Charlesovy osudy, mohu vás odkázat na skvělý film RAY (popř. životopis), kde hlavní postavu, tedy Ray Charlese, ztvárnil Jammie Fox. Za tuhle roli dostal nejprestižnější filmové ocenění - Oskara, a není se vůbec čemu divit. Když jsem Foxe viděla v roli, málem jsem utrousila pár slziček. Jeho podání slavného zpěváka bylo totiž opravdu přesvědčivé. Sem tam jsem dokonce měla pocit, že vidím samotného Charlese. Ale dost už bylo o filmu, přece jen se článek nachází v rubrice Hudba...

Koutek vážné hudby: Claude Debussy

29. listopadu 2008 v 12:18 | Literník

Jakožto vášnivá milovnice vážné hudby jsem se rozhodla představit vám jednoho z mých velkých oblíbenců. Je jím úžasný a skvělý francouzský hudební skladatel - Claude Debussy (v odkazu se blíže seznámíte s jeho životem a dílem, já jen podotknu, že je představitelem impresionismu.)
Na klavír se učím už jeho druhou skladbu, první byla Arabesque, tou druhou je Clair de lune. Obě dvě jsou úplně kouzelné a snad si najdu čas nacvičit nějaké další:o)

Värttinä - folk může být bezva

26. listopadu 2008 v 9:29 | Literník

Většina dnešní mládeže hledí na folk jako na muziku ,,pro penzisty," ale věřte mi, že folková hudba může opravdu zaujmout. Nedávno se mi do uší vedraly tóny velice temperamentní písně, kterou nazpívala, jak jsem se později dozvěděla, finská folková skupina Värttinä.
Protože nepředpokládám, že všichni tuto formaci znáte (ani já jsem donedávna neměla o její existenci ani ponětí), shrnu několik základních informací o složení a historii této báječné skupiny.
V minulosti se obsazení skupiny velice měnilo, v současné době ve Värttině působí tři vokalistky a šest doprovázejících muzikantů (více o nich ZDE). Jejich hudba je směsící ugrofinské a karelské hudby (sice nemá jedinou představu o tom, co to znamená ale možná se objeví nějaký všeznalý čtenář, který pochopí:o)) Zajímavostí určitě je, že Värttinä společně s indickým hudebním skladatelem A.R.Rahane připravila hudbu k muzikálu Pán prstenů, který měl v roce 2006 premiéru v Torontu. Muzikál se ale setkal s nechvalnou kritikou.
A jako perličku na závěr představuji několik záznamů z jejich koncertů. Pokud se vám skupina zalíbí, mohu odkázat na YouTube, popřípadě MySpace, kde si můžete poslechnout spoustu písní.
 
 

Reklama